Historie muzea
K založení městského muzea v Jeseníku (dříve Frývaldov) došlo v období mohutné vlny zvýšeného zájmu o regionální vlastivědu na přelomu 19. a 20. století. Podnětem pro zřízení muzea ve Frývaldově se stala výstava „Starý Frývaldov a jeho okolí“(Alt-Freiwaldau und Umgebung), která se setkala s velkým úspěchem. Toho využili jesenický děkan Josef Neugebauer a učitel Adolf Kettner, kteří iniciovali zřízení místního muzea. K fyzickému vzniku muzea došlo usnesením městské rady dne 19. října 1900. Adolf Kettner byl zároveň pověřen funkcí kustoda budoucích muzejních sbírek. Vytvoření sbírkového fondu bylo záležitostí přispěvatelů z řad široké veřejnosti, která byla aktivizována výzvou k obyvatelstvu „Našim spoluobčanům ve městě a okolí“. Prvním sbírkovým předmětem se stal kamenný kříž s letopočtem 1646, který se vztahoval k pověsti o smrti jesenického kata. K nejštědřejším dárcům patřil zmíněný Josef Neugebauer, který věnoval vznikajícímu muzeu celou soukromou sbírku historických památek, dále pak baronka Waldorfová a zvláště hejtman Jan Ripper, zeť zakladatele jesenických lázní Vincenze Priessnitze. Protože se sbírky brzy rozrostly, byly dány obecním zastupitelstvem k užívání čtyři místnosti v budově tzv. Pedagogia ve Školní ulici, kde také bylo jesenické muzeum 17.prosince 1905 slavnostně otevřeno za účasti nejširší veřejnosti.
Mezi nejcennější sbírkové předměty na počátku existence muzea patřily doklady slezského lidového umění (malované obrázky na skle, kramářské písně, kroje, dřevořezby), památky na Vincenze Priessnitze a na hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu. I po vzniku ČSR zůstalo jesenické muzeum nadále institucí regionálního významu. Rozšiřování sbírkového fondu si již koncem 20. let vynutilo zabývat se myšlenkou získat lépe vyhovující výstavní a depozitní prostory. Po úspěšném jednání s komorním ředitelstvím vratislavského biskupství se mohlo muzeum přemístit do budovy jesenické vodní tvrze, kde byla také instalována stálá muzejní expozice. Zde pak bylo v polovině 30. let muzeum znovu otevřeno.
Druhá světová válka samozřejmě zasáhla do činnosti muzea i do sbírkových fondů. Po několikerém stěhování instituce a rekonstrukci vodní tvrze v roce 1955 byla zde následně upravena nová expozice a vytvořen poválečný sbírkový fond. Tyto prostory slouží stejnému účelu dodnes.
V současné době jsou ve vodní tvrzi instalovány tři stálé expozice. První je věnována historii jesenického regionu od pravěku, dokladům hornictví, kamenictví a vápenictví a také lázeňství. Druhou stálou expozicí je rozsáhlá expozice geologie a mineralogie Jesenicka. Třetí stálou expozicí je expozice fauny a flory Jesenicka. Muzejní sbírky jsou pod vedením samostatných odborných pracovníků rozděleny také do tří částí : společenskovědní, geologické a biologické. Navíc jsou v muzeu dva prostory pro příležitostné výstavy, přednášky nebo komorní koncerty.
Vodní tvrz
Mezi nepříliš početnými historickými památkami na Jesenicku zaujímá jedno z nejdůležitějších míst budova Vodní tvrze v Jeseníku, dnes sídla Vlastivědného muzea Jesenicka. Tato ojedinělá ukázka vyspělé středověké architektury je středem pozornosti nejen četných tuzemských i zahraničních turistů, ale i lázeňských pacientů. Počátky vzniku původní fortifikace s trojnásobným vodním příkopem na jižní straně je nutné hledat v souvislosti s dobou založení první osady, která dala vzniknout pozdějšímu městu. Je to období kolonizace v polovině 13. století, kdy byla celá oblast pohraničních hvozdů osídlena novými osadníky. Původně věžovitá stavba byla vystavěna patrně právě již koncem 13. století. V průběhu 14. a 15. století byla postupně v držení světských majitelů a později vratislavských biskupů, kteří ji definitivně získali roku 1547 (tvrz byla jedinou záštitou města, které nikdy nemělo právo vybudovat hradby). Zřejmě na konci 15. století byla původní obytná věž stržena, protože již nevyhovovala zvyšujícím se požadavkům komfortního bydlení. Nynější podobu tvrz získala kolem roku 1730 díky zásahu falckraběte rýnského, biskupa Františka Ludvíka, který financoval celou přestavbu.
Koncem 18. století se tvrz stala dočasným domovem hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu, který zde působil jako biskupský hejtman. V biskupském držení zůstala budova až do roku 1945 (v tomto roce prostory tvrze sloužily jako sklad válečných konfiskátů). Dnes je majetkem státu pod správou Lesů ČR.
Expozice čarodějnické procesy na Jesenicku v 17.století
Stálá expozice v nově zrekonstruovaných prostorách sklepení Vodní tvrze v Jeseníku představuje historii rozsáhlého honu na čarodějnice, ke kterému došlo v jesenickém regionu v letech 1622-1695. Hlavní příčinou toho, že procesy postihly stovky místních obyvatel a v rámci nich bylo popraveno nejméně 250 lidí, byla nejspíš třicetiletá válka, která s sebou přinesla zničené vesnice, týrané a zavražděné obyvatele, epidemie a hladomor. Také běžně rozšířená víra v ďáblovy pomocníky, kteří zastavením své duše mohli škodit lidem, jejich majetku a úrodě, přerostla v tehdejších představách v davovou hysterii a pronásledování nevinných lidí obviněných z hrdelního zločinu čarodějnictví. O masové rozšíření procesů se pak postarala i místní vrchnost a představitelé městských správ, kteří kromě toho, že si ani nedovolili popřít existenci ďábla a jeho pomocníků, měli z vedení procesů nemalé zisky. Na Jesenicku procesy s čarodějnicemi trvaly více než 70 let a počtem obětí, rozsahem a brutalitou nemají v celé střední Evropě obdoby. Expozice VMJ vyzdvihuje mimořádnost procesů s čarodějnicemi a dávám jim nadregionální rozměr. Olomoucký kraj jako zřizovatel VMJ poskytl finanční prostředky, aby toto téma bylo zpracováno na vysoké úrovni jak po stránce architektonické, výtvarné a stavební, tak i odborné. Díky rozsáhlým stavebním úpravám je sklepení Vodní tvrze nově zpřístupněné celoročně a expozice je dostupná všem návštěvníkům po celý rok. Téma je prezentováno za použití nejmodernější prezentační techniky – audioprůvodce ve sluchátkách ve čtyřech jazykových mutacích - češtině, angličtině, němčině a polštině, filmového uměleckého zpracování prvního čarodějnického případu na Jesenicku z roku 1622 projektovaného na stěnu ze suché mlhy (tzv. fog screenu) a dotykových displejů, které umožňují návštěvníkům získat další podrobné informace o celé historii čarodějnických procesů na Jesenicku, ve Slezsku i v Evropě. Expozice také předkládá dosud nezveřejněný archivní materiál z procesů s čarodějnicemi, dnes uložený v polských archivech. K nejdůležitějším listinám pak byly vytvořeny ručně psané repliky, díky nimž se každý návštěvník seznámí s autentickými doklady a svědky tohoto tragického období jesenických dějin. Moderní pojetí je charakteristické i pro použitý výstavní fundus, který svým minimalistickým vzhledem podporuje autentickou atmosféru expozice. Trojrozměrné předměty zde zastupují repliky mučících nástrojů. K dispozici je i studijní místo s digitalizovaným archivním materiálem.
Stálá expozice historie Jesenicka
První místnost stálé expozice historie představuje ukázky archeologických nálezů, typických jesenických řemesel, zvyků a lidové zbožnosti. Ústředním bodem prostoru je skleněný tubus ukrývající polychromovanou dřevěnou plastiku Pražského Jezulátka z 18. století, jež pochází z kláštera sester sv. Kláry ve Vratislavi a na Jesenicko se dostala v důsledku sekularizační politiky pruského státu. Po zrušení vratislavského kláštera přešla plastika do rukou sester řádu sv. Voršily, které v roce 1882 založily klášter v Jeseníku. Pozornost návštěvníků si jistě zaslouží i nádherné malované obrázky na skle, model hamru a stoupy nebo cechovní cínový vítací pohár z roku 1784.
Druhá místnost návštěvníkům přibližuje, že Jesenicko neprocházelo jen obdobími rozkvětu a nerušeného koloběhu života, ale s jeho historií jsou spjaté i četné války a katastrofy. Nejstrašnějším obdobím v minulosti zdejšího kraje byly bezpochyby čarodějnické procesy v 17. století. Ukázky sbírkových předmětů a fotografických dokumentů v této místnosti připomínají i jednotlivé etapy 20. století, které dramaticky zasáhly do života zdejších obyvatel – 1. a 2. světovou válku, poválečný odsun původního německého obyvatelstva, rok 1968 nebo četné povodně. Pozoruhodné jsou i tři interaktivní modely Vodní tvrze představující stavební vývoj tohoto objektu od 14. století do současnosti. Na doprovodných panelech je představena historie Vodní tvrze i vlastního jesenického muzea.
Třetí místnost přibližuje slavnou hudební a lázeňskou minulost kraje, spjatou se jmény hudebního skladatele Karla Ditterse z Ditterdorfu nebo zakladatelů vodoléčby Vincenze Priessnitze a Johanna Schrotha. Řada fotografií na stěnách zobrazující malebnou jesenickou přírodu a četné stavebními památky zdejšího kraje poskytne návštěvníkům inspiraci k dalším zajímavým výletům po Jesenicku.
Stálá geologická expozice
Návštěvník se může ve dvou místnostech seznámit jak s unikátními materiály, které na Jesenicko dopravily severské pevninské ledovce - severskými, blízkými a místními souvky, tak s unikátními materiály, které vznikly přímo na Jesenicku. Mezi souvky jsou ukázky magmatitů, sedimentů, metamorfitů i zkamenělin. Mnohé jsou naleštěny, takže lze velmi dobře sledovat kupř. jejich struktury a textury. Doplňuje je schématická mapa jejich původu a snímky ukazující ovlivnění geomorfologie části Jesenicka ledovcovou činností. Mladší období geologických dějin připomínají ukázky místních krasových jevů. Texty popisují jejich vznik a spolu s fotografiemi zvou návštěvníky k prohlídce jeskyní Na Pomezí a Na Špičáku. Velmi zajímavé jsou také ukázky vzniku kaolínu z granitoidů a nejmladšího uhlí - xylitu.
Představení vybraných ukázek hornin, nerostů, rudnin, zkamenělin a tektonických jevů Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor, Zlatohorské vrchoviny, Žulovské pahorkatiny a Vidnavské nížiny dokresluje plastická geologická mapa Jesenicka v měřítku 1: 25 000. Neobyčejná pestrost zdejšího skalního podloží je důvodem, proč je možné vystavit pouze ukázky z nejtypičtějších a nejvýznamnějších geologických objektů Jesenicka. Pocházejí jak z lugika (severozápadní část Rychlebských hor), tak ze silezika - zbylá část Jesenicka. Lugické neživé přírodniny vznikly během assyntského vrásnění z mocných usazenin a produktů magmatismu prekambrického moře. Ve svých spodnějších partiích podlehly z velké části intenzivní granitizaci. Mladší tělesa granitoidů, gaber a čedičů pronikla do těchto komplexů v období tohoto a dalších vrásnění (hercynského a alpínského).
Silezikum bylo před počátkem devonu delší dobu souší (vznik a vývoj jejích hornin je obdobný lugickým) a devonské vrstvy se usazovaly na zarovnaném (peneplenizovaném) terénu. Velmi zajímavé jsou nálezy zkamenělin, podle kterých byly datovány horniny vrbenské skupiny a od nichž se odvozuje stratigrafie části skalního podloží Jesenicka. I stavbu silezika zpestřují vyvřelé horniny. Ve starších jednotkách jsou zastoupeny ortorulami, jednotky staropaleozoické obsahují amfibolity a jim podobné bazické horniny. Granitoidy pocházejí z několika různých etap vývoje pohoří, především však z období hercynského vrásnění. Tato orogeneze postihla devonské sedimenty se značnou intenzitou, jak naznačují exponáty vrás a především ukázka detailního provrásnění mramoru skupiny Branné.
Patřičná pozornost je rovněž věnována místním nerostným surovinám. Z nerudních jsou to zejména příměsmi různě zbarvené mramory a grafit. Dále jsou představeny rudy zlatohorského rudního revíru, jednoho z největších v České republice. Ukázky z drobných rudních výskytů připomínají jedinečnou pestrost nerostných surovin Jesenicka. Expozice nezapomíná ani na krásu nerostů a na fotografiích jsou mimo jiné zachyceny i ukázky geomorfologie (např. skalní věž).
Velmi zajímavým a důležitým geologickým objektem Jesenicka je žulovský granitový masív. Toto rozsáhlé těleso se významně podílí i na části jeho geomorfologie. Od severozápadního hřbetu Rychlebských hor jej odděluje sudetský okrajový zlom, podle kterého byl celý vyzdvižen a následnou erozí velmi dobře odkryt. Vystaveny jsou hlavní druhy jeho hornin (granitoidů) - křemenný diorit, granodiorit, granit, pegmatit a aplit, včetně vzorků s cizími uzavřeninami. Pozornost si zaslouží i ukázky mineralogie vlastního masivu. Světovými unikáty jsou vyleštěné desky zachycující děje na kontaktech granitoidů s horninami pláště žulovského masívu - rulami a mramory. Zejména posledními je vynikajícím způsobem dokumentován vznik plejády kontaktních nerostů, které jsou pak ještě zvlášť vystaveny jako kusové objekty. Zvětrávání granitoidů připomínají ukázky kulovité odlučnosti. Expozice si všímá i manganových dendritů na puklinách granitoidů a sekundárních nerostů, např. nontronitu.
Expozice fauny a flóry Jesenicka
Expozice představující charakteristické zástupce fauny a flóry jesenického regionu byla nově vytvořená v roce 2005. Svým umístěním v budově logicky navazuje na expozici geologie, kde je prezentována příroda neživá.
Již při vstupu do místnosti návštěvníka upoutá odvážně a originálně řešená centrální vitrína tvořící dominantu expozičního prostoru. Dokonalé ztvárnění přírodních materiálů, dřeva a skla umocňuje celkový dojem z expozice. Autorem zajímavého vystavního fundu je jesenický architekt Jaromír Knotek. Vystavované předměty jsou umístěny jednak po stranách vitríny na skleněných policích a jednak uprostřed, kde tvoří centrální dioráma. Návštěvník obcházející vitrínu je tak postupně seznamován s desítkami živočišných druhů představených formou dermoplastických preparátů. Převažují preparáty ptáků. Jsou zde dravci, sovy, ptáci vodní, hrabaví, šplhavci i mnoho drobných pěvců. Savci jsou prezentování především menšími a drobnými formami, jako jsou hmyzožravci, netopýři, hlodavci a šelmy. Z vystavovaných živočichů uveďme namátkou druhy nejzajímavější: orel skalní, sokol stěhovavý, výr velký, sova pálená, čáp černý, chřástal vodní, tetřev hlušec, jeřábek lesní, datel černý, strakapoud prostřední, kukačka obecná, ťuhýk šedý, křivka obecná, rejsek horský, bělozubka šedá, netopýr severní, plch velký, myšice temnopásá, lasice hranostaj, kuna skalní, liška obecná, jezevec lesní. Přírodovědný zážitek příjemným způsobem dokresluje středový výjev se stromem. Živočichové i rostliny jsou zde instalováni bez podstavců, v přirozených pozicích a jakoby v přirozeném prostředí. Pozorný návštěvník zde dokonce objeví i brouky a motýly. Samozřejmostí dokonalého ztvárnění je nejen přesný popis všech vystavených předmětů, ale také jejich precizní osvětlení.
V samostatné vitrínce jsou vystaveny preparáty osteologické, zejména lebky savců a ptáků, a kolekce preparovaných ptačích vajíček. Na stěnách místnosti mohou návštěvníci zhlédnout řadu entomologických krabic s preparovaným hmyzem. Mezi nimi jsou zastoupeny jak sběry nové, tak i ukázky staré a stejně kvalitní muzejní práce. Návštěvníky upoutají rovněž exponáty botanické: řezy kmenů stromů a herbářové položky jesenických rostlin.
Tři velké nástěnné panely v rozích místnosti poskytují obecné i konkrétní informace o přírodě Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor, Žulovské pahorkatiny a Vidnavské nížiny. Poměrně obsáhlá část textů a doprovodného materiálu je věnována ochraně přírody na Jesenicku, především pak historii a současnosti Chráněné krajinné oblasti Jeseníky.
Nejnověji je veřejnosti zpřístupněna stálá výstava věnovaná osobnosti
V. Priessnitze a vývoji jesenických lázní. Expozice byla zřízena při příležitosti 200. výročí Priessnitzova narození, které bylo zařazeno mezi významná kulturní výročí UNESCO a otevřena v domě, kde Priessnitz zřídil první vodoléčebný ústav na světě, v Lázních Jeseník dne 2. října 1999. Podle autorů má tato expozice přispět k oživení zájmu o osobnost geniálního léčitele Vincenze Priessnitze a přiblížit jeho odkaz dnešnímu člověku.
V expozici jsou bohaté pramenné i hmotné doklady Priessnitzova života i díla, osobní předměty patřící jemu a jeho rodině a také dokumenty, které zájemcům přibližují vývoj lázní po zakladatelově smrti až do současnosti. K nejcennějším exponátům bezesporu patří originály i věrohodné kopie vzácných archiválií (zápis v matrice o narození a křtu Vincenze Priessnitze, jeho cestovní pas, část rukopisu V.P.), rodinné šperky, obrazy z muzejní sbírky nebo ojedinělá vodoléčebná literatura. Mezi zajímavosti expozice patří maketa lázeňské scény z 19. století nebo figurína samotného Priessnitze v životní velikosti.
